Slavení svátků má hluboký význam nejen pro naše děti, ale i pro nás dospělé. Můžeme tak prožívat dva druhy času: čas všední a čas výjimečný. V čase svátečním bychom měli dělat něco jiného než v každodenním čase, což vyvolává očekávání a těšení se a poté prožití pocitu naplněného očekávání. Ne náhodou souvisí slovo svátek se slovy svátost, posvátný, neboťsváteční čas nám otevírá prostor pro témata spojená se samotným smyslem našeho života. Svátky roku jsou vždy jedním ze zdrojů jistoty, orientace a pocitu zabydlenosti ve vlastní kultuře.
Waldorfská pedagogika klade velký důraz na pravidelný rytmus v rámci dnů, měsíců i celého roku. Pevné ukotvení jednotlivých aktivit v čase umožňuje dětem naladit se na neměnné přírodní cykly a usnadňuje jejich pochopení. Důležitou součástí života školáků jsou proto pravidelné slavnosti pořádané spolu s rodiči. Waldorfské slavnosti navazují na tradice středoevropské kultury a jsou vždy vyvrcholením období spojeného s určitým tématem.
Koncem září během Michaelského období si děti vypráví a čtou o statečnosti, odvaze a měření sil mezi dobrem a zlem.
V listopadu přináší Martinské období téma spravedlnosti a soucitu.
S adventem přichází čas ztišení a nalezení hodnot ve vlastním nitru.
Po dlouhé zimě však přijde vždy nové jaro, kdy se probouzí příroda a lidé se opět obrací ke světu kolem sebe.
Svatojánské období na začátku léta nám pak připomíná, jak krásné je ve světě kolem nás neustále nacházet drobné i větší zázraky a kouzla.
Michaelská slavnost
Po sluncem prozářeném aktivním létě přichází doba, která nás přivádí zpět k nám samotným. Svůj pohled obracíme do našeho nitra jednak abychom po období (reálné či pomyslné) sklizně bilancovali a hodnotili, jednak abychom nashromáždili sílu a odvahu, kterou budeme potřebovat pro překonání zimy.
Patronem tohoto období je svatý Michael. Ten, podle legendy, svými přesnými vahami poměřuje dobré a špatné skutky duší před jejich vstupem do nebe a zároveň je neohroženým bojovníkem, který přemohl draka temnoty. Jeho vlastnosti potřebují i děti, které se Michaelské slavnosti zúčastní. Čeká je totiž cesta k dračí sluji, která prověří jejich odvahu. Aby na tuto cestu nevstupovaly děti nepřipravené, vyrobí si v průběhu slavnosti dřevěné štíty a meče.
Martinská slavnost
Martinská slavnost je slavností světýlek a sdílení. Děti si při ní vyrobí lampióny a vydají se s nimi hledat poklad, který snad někde nechal ležet svatý Martin projíždějící krajinou na bílém koni. Po prvních nejistých krocích děti objeví lesklé podkovy a po chvíli dokonce malá světýlka, která jim hledání usnadní. Na konci cesty najdou poklad – truhlu plnou sladkých Martinských rohlíčků. Je jich tam dost pro všechny, ale stejně každý rozlomí svůj rohlíček a podělí se o něj někým dalším. Takto symbolicky si připomínáme, jak důlěžité je soucítění a ochota rozdělit se.
Patronem této slavnosti je svatý Martin. Legenda praví, že to byl římský voják, který jedné chladné noci rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, aby pomohl promrzlému žebrákovi. Na konci slavnosti děti potkají svatého Martina na jeho pověstném bílém koni.
Adventní spirála
V období radostného očekávání Vánoc je adventní spirála symbolem cesty do vlastního nitra, v němž najdeme světlo, kterým můžeme prozářit sebe i svět kolem nás. Uprostřed spirály z chvojí čeká na příchozí anděl, který se s nimi rozdělí o světlo svíčky. Součástí slavnosti ve škole bývá i výroba svíček ze včelího vosku a vánočních ozdůbek, společné zdobení stromečku či pouštění lodiček. Spolek Waldorf Plzeň pořádá Adventní spirálu i pro veřejnost na Náměstí Republiky v Plzni během dvou dnů v rámci adventních trhů. U spirály je vždy stánek s ručně vyrobenými dárky od waldorfských žáků a jejich rodičů a zároveň slouží k propagaci Waldorfské základní školy Dobromysl.
Jarní slavnost
Obraz jara a Velikonoc je velkým mezníkem v celém koloběhu ročních svátků. Spící příroda se probouzí k novému rozkvětu. Smrt je překonána a nastává další etapa života. Symbolické ukončení zimy prožíváme vynášením Morany (ideálně na Smrtnou neděli). Moranu či Mařenu vyrábíme ze slámy a zdobíme ulitami a vyfouknutými vajíčky (neživé formy). Za zpěvu písniček a říkanek ji průvod rodičů a dětí nese k řece, kde ji zapálí a shodí do vody. Tento proces v sobě nese prvky velikonočního mystéria – překonání sil smrti a počátek nové formy života. Se Smrtkou můžeme symbolicky spálit i naše neduhy či trápení a najít v sobě obnovené síly stejně jako probuzená příroda. Od řeky pak průvod v čele s mladými děvčaty přináší tzv. líto (Vesnu, dceru Mořeny) – zelené větvičky nazdobené pentlemi. Při jarní slavnosti oživujeme tradiční dovednosti jako pletení pomlázek či zdobení vajíček a vyrábíme např. chřestidla do průvodu či výzdobu do osení atd.
Svatojánská slavnost
Svatojánská slavnost navazuje na dlouhou tradici oslav letního slunovratu, která sahá až do starověku. Naši předkové slavili nejkratší noc v roce, návrat slunce a léta jako dobu sklizně a hojnosti. Oslavy to byly velkolepé, obydlí se zdobila symboly slunce, vařila se slavnostní jídla a o půlnoci se zapalovaly obrovské ohně jako pocta vrcholícímu Slunci. Oheň měl dodat Slunci sílu. Vzhledem k výjimečnosti této noci se mělo zato, že ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. S příchodem křesťanství a snahou o vymýcení pohanských zvyků byl svátek zasvěcen Janu Křtiteli a o pár dní posunut.
Součástí svatojánské slavnosti je obvykle sbírání devatera kvítí, pletení věnců, výroba bylinkových pytlíčků a zpívání u ohně.